- Galilei, was a well-known and accomplished musician.
- Galileo made improvements to the invented telescope and managed to make it with 32x magnification.
- Galileo found Jupiter’s four moons and observed their rotation.
- Galileo made observations of Venus that supported a Sun-centered solar system rather than the Earth-centered solar system previously imagined by scholars.
- Galileo made contributions to the development of a universal clock and also created a military compass and a thermometer.
- Galileo became blind later in his life. He lost his sight probably from cataracts or glaucoma.
Kauza Galileo Galilei
proces, pozdní rehabilitace, a varování
"Já, Galileo Galilei v 70. roce svého života jako vězeň klečící na
kolenou a před vámi, Vaše Eminence (10 kardinálů), mající před očima
svaté Evangelium,
kterého se dotýkám svýma rukama, odsuzuji proklínám
a ošklivím si chyby a kacířství, že se země
pohybuje..."
Tak doslova znělo potupné a vynucené doznání a tudíž neplatné, které mu papežská inkvizice předložila. Krátce na to kongregace Indexu zakázaných knih dala na index také Koperníkovu knihu "O otáčení se nebeských sfér" . Teprve až v roce 1822 povoluje papež Pius VII. publikovat knihy zastávající heliocentrismus.
Jak k tomuto soudu došlo a jaký má význam pro dialog VAN?
Když začnete hovořit s někým o náboženství a jeho vztahu k vědě, po několika minutách se váš obvykle dialog stočí na církevní proces a odsouzení Galilea. Jako druhý problém, který se potom vynoří je upálení Mistra Jana Husa, upalování žen - čarodějnic, a nakonec váš rozhovor skončí u evoluce.
Začátek aféry s Galileem se táhne prakticky od starého Řecka, kdy Anaxegoras (nar. ~ 500 BC) byl vyhoštěn do exilu za to, že tvrdil o Slunci že je větší než poloostrov na kterém stojí Atény. A nebyl to nikdo jiný než Platón (420 - 340), který "postavil" Zemi do centra ideálního vesmíru a nebeské krystalové sféry popsal jako báně, držící Slunce, Měsíc a hvězdy, když se otáčí kolem ploché země. Ačkoliv už Aristoteles si byl vědom toho, že vysvětlení dne a noci závisí od Slunce, které musí být nějak ve středu, heliocentrismus zamítl.
Tak s námi zůstal
geocentrismus až do 16. století, do doby Mikuláše Koperníka, polského
astronoma, matematika, lékaře a
kanovníka (nebyl knězem). Ze strachu, aby nebyl podezřelý z hereze za svůj heliocentrický názor,
který zastával a dokazoval, v předmluvě ke své knize "O otáčení
nebeských sfér" (De Revolutionibus Orbium Celestium) píše, že ji předkládá
pouze jako hypotetický model pro zjednodušení výpočtů pro budoucí pozice
planet. Jen proto nebylo jeho dílo prokleto církví už za jeho života.
Církev začala heliocentrismus zakazovat ihned po té, co nechala upálit florentského mnicha, filozofa a asketika Giordana Bruna (1600), který navíc ještě učil, že existují další světy a že vesmír má i duši. Dnes se tomu blíží známá teorie Gaia, totiž že naše Země je živý organismus. A v tuto dobu přichází na scénu Galileo Galilei.
Galilei se narodil v Pise v roce 1564, a v letech 1594 -1614 učil v Padově astronomii, včetně geocentrismu. V roce 1611 sestrojil jako první dalekohled a pozoroval jím Měsíc a planety Venuši, Marse a Jupitera, a začal mít vážné pochybnosti o stávajícím kosmologickém systému. Od tohoto roku svého pozorování začíná otevřeně hájit Koperníkův heliocentrismus. V tu dobu už byl církevní zákaz profesorům heliocentrismus neučit tak strohý, že mezi sebou nesměli tuto novou teorii ani diskutovat. (Dnes např. není dovoleno na teologických fakultách a učilištích diskutovat teologii zdůvodňující možnost udílet presbyterát ženám. Nejnovější dokument o této kauze - svěcení žen byl vydán nedávno Kongregací pro učení víry 15.7.2009, kde prohlšuje že svěcení žen je velký zločin, podobně jako pedofilie (De Gravioribus Delictis, Vatican) Benátský dóže Cosima a kardinál Matteo Barberini, pozdější papež Urban VIII., však nad Galileem v tu dobu ještě drželi ochrannou ruku, ba dokonce v roce 1611 byl jimi pozván do Linceovy akademie v Římě, tehdejší první vědecké společnosti.
Začátek problémů však nastal, když se Galileo dozvěděl, že o něm tajně jedná florentský arcibiskup, a v roce 1614 proti němu poprvé ostře kázal jeden tamní dominikán. Další dominikán ho pak už formálně udává Svaté inkvizici. V tu dobu píše Galileo známý dopis vévodkyni Christíně, kde obhajuje své učení a pokouší se ho sjednotit s Biblí. Známá je z tohoto dopisu věta, že církvi nepřísluší učit "jak jedou nebesa, ale jak se jede do nebe". V tu dobu už ale proti němu běží vyšetřování. Avšak tajně, bez něho. Dne 24. února 1616 jedenáct teologů píše Svaté inkvizici, že koperníkovské teorie jsou "formálně heretické". Papež na to dává příkaz (sv.) Robertovi Bellarminovi, aby Galileimu nařídil Koperníkovy teorie opustit. V březnu 1616 má Galileo přesto přátelské setkání s papežem, ale kongregace Indexu zakázaných knih vydává už zavržení Koperníkových spisů "a všech knih, které učí totéž". Galileo v něm však ještě jmenován není. V roce 1620 úřad Indexu opravuje původní vyhlášení o Koperníkovi a dodává, že Koperník měl v úmyslu použít hypotézu heliocentrismu jenom ke kalkulačním účelům.
V tutéž dobu Galileův přítel, kardinál Barberini, se stal papežem (Urban VIII.) a Galileo mu věnoval knihu, což papeže potěšilo, takže zve Galilea během jeho pobytu v Římě, týdně k setkání. Urban VIII. také řekl jednomu kardinálovi, že církev neodsoudila Koperníkův systém jako heretický, ale jenom jako "zbrklost, takže se nikdo nemusí obávat, že by se to někdy potvrdilo jako pravdivé". V tu dobu Galileo však píše další knihu, "Dialog dvou velkých světových systémů". V předmluvě říká, že bude prezentovat pouze racionální argumenty proti aristotelismu ve prospěch Koperníkovy soustavy, a že jeho odmlčení od roku 1616 bylo čistě z náboženských, a ne z racionálních důvodů. Dialog je v knize popsán jako rozmluva mezi Sagredo, inteligentním a zvídavým pozorovatelem, který je pro Koperníkův systém, a Simpliciem, který se zuby nehty drží starého aristotelismu, akceptující vše bez jakékoliv otázky a pochybnosti. Kniha Dialog, aby mohla být publikována, musela splňovat cenzorovu podmínku, ukončit debatu papežovým sloganem, který Urban VIII. používal v této kauze velmi často: "Přesahovalo by meze, kdyby někdo chtěl donucovat Boží moc a moudrost pro svou směšnůstku". Galileo však nešťastně vložil tuto větu do úst primitivního Simplicia, když tento ztratil veškerou protiargumantaci. Mnozí, kteří četli knihu ještě před tím než byla dána na index, identifikovali Simplicia s papežem Urbanem VIII., a navíc jméno Simplicius má pejorativní význam (prosťáček). Tato kniha proto rozhněvala papeže natolik, že ji zakázal a svolal teologickou komisi, aby ji ještě sama posoudila.
Komise, do jednoho nepřátelská vůči Galileimu, vydává v září 1632 zprávu, že kniha Dialog podporuje heretické učení koperníkovského sytému. Galileo byl proto povolán do Říma, a v roce 1633 s ním začal soud před inkvizičním úřadem. Když se jeden Galileův přítel pokoušel, aby byl Galileo vyslechnut, papež na to řekl, že "v těchto věcech Svatého Officia se jedná jenom o to, dohodnout se na cenzuře (Galilea) a obžalovaného předvolat, aby (blud) odvolal".
Při rigorózním vyslýchání Galileo čtyřikrát zapřel, že by zastával koperníkovu doktrínu jako platnou po té, co ho varoval kardinál Bellarmin. Dne 16. června 1633 byl Galileo předvolán pro rozsudek, který zněl takto:
"Vyhlašujeme tímto rozsudek a prohlašujeme, že Vy...jste se stal podle tohoto Svatého Officia (dnes Kongregace pro nauku víry; fm) velmi podezřelým z kacířství, protože jste zachovával a věřil učení, které je falešné a proti Božímu a svatému Písmu:
že slunce je centrem vesmíru,
že se nepohybuje od východu na západ,
že se pohybuje Země, která není v centru vesmíru,
že se toto všechno může věřit a obhajovat, ačkoliv je to proti Bibli."
Sedmdesátiletý geniální vědec a křesťan Galileo potom na kolenou předříkával odvolání (viz nahoře) a tím jeho veřejná vědecká práce skončila. Přesto však mu bylo dovoleno pokračovat v bádání i v domácím vězení, kde sepisuje své nejdůležitější dílo "Dialog o nových vědách", které však bylo publikováno v protestantském Amsterodamu v roce 1638. Galileo umírá 8. ledna 1642, po udělení svátosti pomazání nemocných s požehnáním od papeže Urbana VIII. Přesto však Galileův bývalý přítel zakazuje, aby mu byl postaven pomník s epitafem, protože dovolit takovou věc by podle papežových slov bylo nevhodné dovolit "tomu, kdo... způsobil největší skandál v celém křesťanském světě, a způsobil urážku Svatého Officia" tj. inkvizičního úřadu.
Důsledky Koperníka, Bruna a Galileiho pro vědecký svět
Galileo se řadí k těm, kteří položili základ vědeckému bádání (systematické metodě testování, měření a pozorování), a proto se teprve od jeho aktivit striktně odvozuje nástup přírodních věd. Další jejich rozvoj, včetně astronomie, už ale nemůže být zastaven, takže heliocentrismus je postupně aplikován v navigaci na moři. Inkvizice však vidí a jedná stále černobíle, podobně jako vedení církve, které až v roce 1757 odstraňuje z Indexu spisy o pohybu země. Oficiální papežské prohlášení o uznání heliocentrismu se katolíci dozvídají až v roce 1822, téměř za 180 let po Galileově smrti (Pius VII.). Teprve nyní je úředně dovoleno díla Galilea, Koperníka a Keplera číst a studovat.
Na krátkou dobu se tedy zdálo, že inkvizice vyhrála. Teologové se drželi tuhé disciplíny a z této neměnné fixní a statické pozice drželi na šňůře i rozvoj vynořující se přírodní filozofie, a její nositele, přírodní vědce. Tak autorita církve triumfovala díky Svatému officiu, které využívalo papežskou moc k potlačování vyjadřování svobodných myšlenek v hledání pravdy o našem světě.
Myslím, že je důležité i dnes být na pozoru před jakoukoliv mocí, která je schopna se jen převléknout do jiných šatů, ale jde ji o tutéž kontrolu, i když dnes už velmi jemnými prostředky, protože dřívější donucovací moc jí schází.
Odplata za toto chování proti Galileimu přišla na Itálii velmi brzy. Papež umlčením Galilea zastavil vývoj vědy, a tím automaticky i rozvoj průmyslového vývoje a inovací, bez kterých se životní úroveň obyvatelstva začala rapidně zhoršovat. Podobně se držela aristotelismu v tu dobu i Francie. Dnes, z odstupem několika století, se snad může udělat závěr, že oba tyto státy ztratily šanci podstatně ovlivnit vědeckou revoluci, která proto přichází spíše z anglosaského světa, kde katolická církev svůj vliv tuhé kontroly myšlení neměla.
Poznámka křesťanům: Pamatujme si, že Bůh jde se svým stvořením, ale nezasahuje v něm a nezaskakuje. Jakmile se něco nového a správného v našem životě objeví a my to zničíme, za čas se to projeví tak, že nás to potrestá. Bůh totiž jako Láska, netrestá! Ukáže se vždy jen, že jsme byli brzdou evoluce, pomocí které nechává probíhat vývoj. Proto se dá říci, že pronesením sedmi Mea Culpa (má vina) za hříchy dvou tisíciletí trvání církve, papež Jan Pavel II. dne 12. března 2000 nastartoval jakýsi druh "pěrestrojky" v církvi, i když si to zatím drtivá většina věřících v katolické církvi neuvědomuje, protože o tom není dostatečně informována v církevních obcích. Papežovy Mea Culpa byly totiž provedeny proti odporu konzervativců, a původní modlitby ve svém dopadu spíše oslabeny papežskou kurií.
Po Galileovi příchází Newton, narozený v roce 1642, kdy Galileo umírá. Pracuje však v Anglii, na papeži nezávislé, a tak bez problému dokončil základní stavbu nového paradigmatu vědy, ke kterému dali základy Koperník, Kepler a Galileo.
Tím, že se církev snažila umlčet veškerý intelektuální život a kontrolovala si nekomplexním jednáním čistotu své doktríny, začala být považována jako nepřítelkyně svobody a pokroku u vzdělané části populace v Evropě a v USA, a tak nastoupilo osvícenství.
Galileo namítal, že církev nikdy nevedla o geocentrismu dialog, a ani to nevyhlásila jako článek víry! Z historie se dá říct, že každá potlačovaná pravda v lidstvu, ať ji potláčí kdokoliv, bude tak dlouho rušit status quo těch, kteří ji chtějí zamést pod koberec a umlčet, až se nakonec prosadí. Pád "berlínské zdi" roce 1989 je zde příkladem. Bezbolestně padla. Bůh v evoluci totiž jedná jen jemným naváděním a přesvědčováním, nikdy ne donucováním . Jen tak k sobě "vnadí" nebo navádí celý vesmír. Analogicky se může Boží aktivita pojmenovat jako "podivný atraktor", fenomén známý z fyzikální chemie. Poprve tento název pro Boží jednání použila Sr. Ilia Delio, Ph.D., OSF z Georgetown University, Washington, D.C. Delio přednášela na 1. konferenci Věda a náboženství uspořádané Centrem vědy a náboženství na CMTF UP.
Proč se zmiňujeme-li se o kauze Galileo tak důkladně? Myslím, že je možné táhnout zde tuto analogii. Každá kauza, která je jí podobná, totiž zároveň zdržuje vývojovou cestu lidstva na cestě k bodu Omega, k Bohu. Každé takové zdržení nás proto něco stojí. Současná globalizace si nemůže dovolit víc takových procesů. Co ale dělat? Jde o pevnost pokoušet se za každých okolností budovat obrannou metodu jak nespravedlnosti zabraňovat od samého začátku. Indický filozof a hinduistický světec Mahatmá Gandi nám dal metodu dělat to nenásilným způsobem. Bohuel, i za tento pokus na to doplatil zastřelením fanatickým hinduistou...
Na rehabilitaci Galilea se čekalo od roku 1633 celých 346 let. Teprve 10.11.1979 papež Jan Pavel II. při příležitosti Newtonových oslav oznamuje, že katolická církev udělala chybu, odsouzením díla Galileiho za to, že přetal zastávat geocentrismus. Papež řekl, že teologové 17. století věřili, že "literární smysl Písma" vysvětluje i fyzikální svět. Papež přiznal, že "Galileo vyvinul lepší pravidla na interpretaci Písma, než jeho současní teologové", a že mu inkvizice uškodila. Dále papež zdůraznil, že Galileův případ je velmi důležitým pro budoucnost, aby se neudělala podobná chyba, pokud se vynoří nějaký další konflikt mezi náboženstvím a vědou. Je zřejmé, že i dnes je nutné Proto je nutné i dnes na tuto kauzu stále ještě poukazovat, a varovat před umlčováním badatelů v teologii a hrozit jim administrativními postihy.
Literatura:
- *Walter Brandműller. "Galileo, církev a právo se mýlit", Kap. 1. Trauma. (S laskavým svolením Doc. Františka Holečka, ThD. který text přeložil a upravil.)
- Walter Brandműller. "Případ Galileo Galilei". (Upravil Mgr.Miloslav Chrást, SSS.)
- *Zpráva papežské komise pro studium případu Galilea Galileiho. 9/93, Universum, s. 1-8.
- *Dopis Galilea Galileiho Benedetto Castellinimu z 21. XII. 1613. 9/93, Universum, s. 44-46.
- *Dopis kardinála Roberta Bellarmina Paolovi Antoniovi Foscarinimu ze dne 12. dubna 1615. 9/93, Universum, s. 47-48.
- Giordano Bruno, několik zpráv. z tisku.
- Ian Barbour, Religion and Science, Harper San Francisco, 1997, kap. 2.
- Hans Küng: Theology for the Third Millenium (Doubleday: New York, 1990) diagram paradigmat, str. 128.
- James Orgren (1998). "Copernicus, Galileo and the Catholic Church then and now".. In: Maureen Fiedler, SL and Linda Rabben, edit.: Rome Has Spoken: A Guide to Forgetten Papal Statements, and How They Have Changed through the Centuries. Crossroad: New York, s. 172-177.
- Olaf Pedersen. "Historické interakce mezi vědou a náboženstvím."
Universum,
7/92, s. 11-16 a 8/92,
s. 31-38. - Další schopnosti a objevy Galilea:
-