VAN

MOZEK, MYŠLENÍ, CHOVÁNÍ A NÁBOŽENSTVÍ

Chemické modulátory mozku a jejich vliv na naše chování

 

Klíčová slova: neurochemie, lidský mozek, modulátory - neurotransmitory, posvátný hřib, psilocin, serotonin, LSD, oxitocin, noradrenalin, dopamin, umění, deprivace hladem, šintoismus, mexičtí šamani.

1. Prapočátky náboženství: Objev skupiny Neandrtálců prof. Ralphem Soleckim (Columbia University, (New York)  v jeskyních Shanidar v severním Iráku před 60.000 lety). Transkript.

V severním cípu západní Asie se nám otevírá historie vynořujícího se vědomí v mozku.  Jde o severní Irák, kde se zachovaly zbytky lidských fosilií netknuté víc jak 60 tisíc let.  Zde pracoval před 40 lety dr. Ralph Solecki z Kolumbijské univerzity v New Yorku, který v Shanidaru (dnešním Iráku) studoval vnitřek jeskyní. Jeho nálezy zcela jistě změnily obraz, který jsme si vytvořili o našich předcích a jejich náboženství.  Prof. Solecki tam objevil lebku, která patřila Neandrtálci. Lebka však byla pokryta pylem z květin tamní fauny. Tentýž pylový prach byl nalezen na povrchu jedné celé kostry, což dává tušit, že rodina a ostatní členové kmene se museli při pohřbu  shromáždit a pietně položit květiny na mrtvé tělo.  Tito truchlící nám tak zanechali poprvé znamení, že si uvědomovali smrt a stáli tak před hádankou.  "Nalezli jsme zde tento pyl (zkumavka asi s ca. 3 ml pylu), který jsme extrahovali z hlíny. Pyl je z osmi typů květin, které byly pokládány na pozůstatky Neandrtálce.Toto se zdá být první znamení jak asi nastartoval vývoj  spirituality, možná první náboženské projevy.  "Jde zde jistě o něco, doposud v životě Neandrtálce nezjištěné."  Tyto kosti vyřešily hádanku, ne našich lidských počátků, ale počátků naší humanity.  Jde o jedinečný archeologický dokument, pohřební místo v Shanidaru jako místo naší společné  lidské reflexe, kdy se vynořuje naše lidské vědomí.  A toto vynořování se vědomí odpovídá též vyvíjejícímu se mozku. 

2. Mozek: 

Mozek se vyvíjel nejprve v primordiálních mořích před nějakými 500 miliony let, a každé stvoření, od ptáků po vědce, má svůj start v tomto skromném počátku. Lidský mozek se tedy objevil před půl miliardou let a trvalo to dalších několik milionů roků, než dorostl do dospělosti, což je jenom nepatrný úsek na geologické vývojové ose.  Svou strukturou se mozek za posledních 200 tisíc let už moc nezměnil.  Je to tentýž mozek, který měl už Homo Sapiens, ze kterého pocházíme.  Co se však dále vyvíjelo byla naše mysl, myšlení, které každý z nás má jako své vnitřní universum, a to dnes zajímá neurovědy.  Myšlení a mozek tvoří ten nejsložitější systém, kterému se člověk snaží porozumět.  Na prahu XXI. století začínáme překračovat hranice této poslední bariéry, abychom porozuměli lépe kdo jsme, jak tvoříme, představujeme si věci a jak je utváříme, a také proč nás pronásleduje strach, a na druhé straně, jak  nás přesto ale naše myšlení osvobozuje?  A dále, kde si můžeme ověřovat svobodnou vůli, pocit našeho já a zaslechnout náš vnitřní hlas? 

3. Změna percepce reality: Mexičtí šamani a halucinace psilocinem: 

    Jeden ze zvláštních aspektů našeho mozku je jeho schopnost měnit naši percepci, měnit pohled našeho myšlení na realitu kolem sebe. Je pozoruhodné, jak tuto změnu percepce může provádět mozek celkem bez velkého úsilí, a jen za pomoci jednoduchých prostředků v přírodě, tj. např. požitím hřibů s psychoaktivní látkou psilocinem. 

    Šamané v Mexiku tyto hřiby používají k léčení. Lidé, kteří šamany navštěvují, věří, že je mohou uzdravit  z jejich nemocí změnou jejich vědomí, tj. změnou percepce reality. Během zážitků dvou žen – pacientek, dochází během zásahu šamanů k fyzické změně jistých systémů v jejich mozku po požití hřibů. Asi během hodiny po jejich požití dochází k halucinacím, při kterých ženy vidí geometrické obrazce ve velmi  intenzivních barvách, a navíc se u nich dostavují vize podivných duchů. 

Náš mozek je obrovská chemická továrna, kterou ovlivňují molekuly v různých jeho oblastech. Aktivita těchto chemických látek je potom zodpovědná za změny lidského chování, naší osobnosti a  percepce. Tyto chemické látky existují v neuronech, jejichž dendrity  a axony se dotýkají a komunikují s jinými neurony v mozku. Molekuly zodpovědné za tyto změny jsou nahromaděny v jakýchsi váčcích v konečcích nervových buněk, které se nazývají synapsy, tj. místa ze kterých jeden neuron posílá informaci druhému. K tomuto chemickému přechodu je však potřeba elektrického signálu, který tyto zásobárny s molekulami otevře. Ty potom putují z dendritů synaptickou škvírou do sousedního neuronu, který se ho dotýká. Tak v našem mozku neurony mezi sebou neustále "hovoří" pomocí dvou jazyků: elektrického a chemického.

Náš mozek obsahuje kolem 100 miliard neuronů, z nichž každý je navíc propojen s dalšímí, takže se v mozku tvoří obrovská (superpočítačová?) síť s triliony spojů (ca. 1012) a ta vytváří jeho aktivitu, která je neuvěřitelně složitá. Když např. neuron „vystřelí“ svůj elektrický impuls, ten pak cestuje podél ramene  axonu na konec spoje, kde jsou  uchovány molekuly. Tak elektrický signál způsobuje přenos těchto látek. Molekuly, které cestují z jednoho neuronu do druhého, mají na konci specifická místa, receptory, na která se tyto látky váží asi jako klíč v zámku. Molekuly, které tyto transmise mezi neurony provádí, se nazývají mediátory nebo neurotransmitory. Dnes je jich v mozku identifikováno už víc jak 100 (např. substance P, noradrenalin, endorfiny, dopamin, acetylcholin aj.). Co badatelé v neurovědách zjišťují, je schopnost těchto chemických molekul modifikovat a ovlivňovat lidské chování. Navíc nám tyto molekuly pomáhají porozumět i biochemické bázi našeho chování, např. smutku, radosti, lásce, násilí a vůbec percepci věta, který každý z nás vidí přes vliv chemických molekul a svou individualitu.

Jeden z mediátorů v mozku se nazývá serotonin a má v mozku specifickou funkci  při kontrole naší nálady, chuti, paměti a schopnosti se učit.

Mexičtí šamani - pokračování:

Halucinace, které nastanou po použití hřibu, jsou způsobeny narušením serotoninového systému v mozku. Serotonin je  totiž neobyčejná molekula, která působí nejen jako inhibitor, ale zároveň i jako zesilovač, podle toho, kde se jeho koncentrace v mozku nachází. Tak v případě halucinací je serotonin aktivní alespoň ve dvou jeho oblastech. Obraz pořízený PET skenerem nám ukazuje tyto dvě mozkové oblasti, zbarvené slabě červeně ve frontálním laloku a thalamusu. Thalamus je v mozku jakási vstupní brána pro veškeré naše sensorické informace. Percepce všeho co vidíme, slyšíme nebo čeho se dotýkáme, vstupuje do mozku nejdříve přes thalamus, a teprve potom filtrované informace vstupují do kortexu pro konečné zpracování. Většina informací z thalamusu vstupuje do frontálních laloků, které jsou "moudré" oblasti mozku, zpracovávající ty vstupující informace, kterými provádíme naše rozhodování a plánování. Serotonin pak ovlivňuje jak přední laloky toto rozhodování provádí, tj. zdali napomáhají nebo blokující thalamus. Psychoaktivní látky hrají podobnou roli v mozku jako serotonin. (Obsazují stejné receptory, protože svou konfigurací odpovídají serotoninovému molekulánímu profilu - viz obr. molekul dole.) 

Struktura molekuly psilocinu v "posvátném" hřibu je podobná serotoninu a váže se proto zrovna tak dobře na serotoninové receptory v neuronech. Červená barva znázorňuje obsazení serotoninových receptorů psilocinem a tím se potom ještě víc otevře "ventil" v thalamusu. Výsledkem je neúměrné zvýšení elektrických signálů v mozku, které zasahují příliš mnohé jeho oblasti a dochází tak k přehlcení oblastí, zvlášť v předních lalocích mozku a thalamusu, a tím ke zkreslování sensorových percepcí a tak nám mozek najednou vytváří halucinace (často i náboženského charakteru). 

4. Deprivace sensorické percepce půstem: u šintoistů 

Od pradávna je známo, že naši předci se pokoušeli otevřít dveře percepce pomocí náboženských rituálů, halucinogenů a deprivací našich smyslů (např. hladem, omezením spánku aj.).  Videozáznam nás vede do Japonska, kde se jednoho zimního dne čtyři obyvatelé města Hirošimy, šintoisté, vydávají na pouť na nedalekou posvátnou horu. Tam se budou postit 7 dní. Jde o majitele boutique, řidiče autobusu, ženu z domácnosti a obchodníka. Během půstu všichni očekávají halucinace, které, jak věří, jim umožní získat důležité informace pro jejich život. Iniciace rituálu začíná dvouhodinovým zpěvem suter. K pouti si vybrali nejchladnější období v roce, kdy je teplota v noci kolem nuly a hora je navíc liduprázdná. Během třetí studené noci jejich půst a izolace začíná měnit jejich percepci reality. Několik z nich začíná mít velmi živé halucinace. Odběr krve před rituálem a během něj indikuje změny, které nastávají v jejich mozku. Na nedaleké Hiroshima University v laboratořích se jejich krev testují jejich krev. Testy indikují, že ihned po nástupu halucinací dochází k dvojnásobnému zvýšení počtu serotoninových receptorů. Odborníci se domnívají, že podobná situace nastává i v mozku. Tak dochází během halucinací ke zvýšení serotoninové aktivity a k přerušení inhibičního obvodu v thalamusu.

5. Změny percepce reality vyvolané pomocí LSD 

Lidé s uměleckým nadáním se většinou dívají na svět z více alternativ, než většina z nás. Umělec Alex Gray se seznámil s anatomií lidského těla už během studia medicíny na harvardské univerzitě a navíc, jako mladý student experimentoval s drogou LSD (ethylamid kyseliny lysergové). LSD, podobně jako psilocin, má podobnou strukturu molekuly jako serotonin, (Všimněte si na obr. koncových skupin s dusíkem (N), které se váží na stejné serotoninové receptory v mozku.

                 

         

Tak, za pomocí LSD, začal Alex rušit svou dosavadní percepci světa kolem sebe a říká, že "při experimentování s psychedeliky nikdy nevíte, co vás čeká, protože zde nastupuje nekontrolovatelný element, prvek překvapení, co všechno se může vynořit z našeho vědomí". Většina jeho uměleckých obrazů, která byla namalována pod vlivem LSD, znázorňuje provázanost člověka s okolním světem. Alex tak pomocí LSD fyzicky a dobrovolně manipuloval a trvale změnil část struktury svého mozku. Jeho vize se vynořují, protože změnil v mozku jen jeden chemický systém. Následky těchto pokusů jsou znepokojující pro mnohé, ale naopak konstruktivní pro jiné. Grey říká: "Psychedelika mohou být mimořádným prostředkem pro umělce, tím byly určitě pro mne. Jsou jako teleskop, nebo zvětšovací sklo do skrytých dimenzí našeho vědomí, nebo do částí našeho nevědomí – transperzonálních dimenzí vědomí, jakýsi druh podvědomých, ošklivých, surrealistických a bizarních rozměrů.  Člověk se tak může na několik hodin stát šíleným, a pak se opět vrátit zpět, do reality".

6. Schizofrenie a dopamin 

Dopamin: Dalším mediátorem, který reguluje náš mozek je dopamin. Podobně jako serotonin, jedná inhibičně a snižuje naši aktivitu, abychom se nestali hyperaktivní, ale zůstali pevně zakotveni v realitě našeho prostředí, "při zemi". Jako každý mediátor, tak i dopamin cestuje v mozku po svých specifických dráhách. Tyto dráhy jsou v jiných oblastech, kde dopamin hraje svou úlohu. Badatelé zmapovali aktivitu dopaminu v tzv. bazálních gangliích, která jsou zobrazena červeně a žlutě. Ta jsou umístěna uvnitř mozku. Zjistilo se, že jsou zodpovědná za kontrolu našich pohybů, motoriku. Když se dopamin není schopen dostat na tato místa v mozku, nastupuje u člověka Parkinsonova nemoc, tj. ztráta schopnosti iniciovat nebo kontrolovat pohyby. Dopamin také postupuje do předních laloků mozku, kde podobně jako serotonin, kontroluje tok informací z jiných oblastí mozku. Někteří badatelé považují tok dopaminu, zvláště v těchto předních lalocích, zodpovědný za mechanismus přerušovaného nebo nekoherentního myšlení.  

Schizofrenie: Dopaminové cesty v mozku umožňují lépe porozumět doposud nejsložitější psychické poruše, schizofrenii. Jedna pacientka trpící touto nemocí, v normálním stavu vysvětluje svou situaci takto: "Proto nechci dále pracovat, protože mentální část mé mysli převládne, a když si chvíli myslím, že je vše v pořádku, cosi mentálního se mne zmocní, a to mě ihned odstraší pokračovat v práci". Schizofrenie totiž udeří člověka bez jakéhokoliv varování, obyčejně během dospívání. Tato nemoc pak postupně rozkládá osobnost zevnitř, protože člověk své myšlení „vyměňuje“ víc a víc za iluze, až nakonec i řeč se stává nekongruentní. Tato nemoc odebírá člověku možnost správně myslet a ponechává ho jen omezenému spojení s realitou a dlouhodobou pamětí. Pro lékaře je dodnes schizofrenie zahalena tajemstvím, ale většina psychiatrů se shoduje v tom, že dopaminový systém je nějakým způsobem zodpovědný za její průběh. Video ukazuje zcela normální diskusi s pacientkou, u které se však najednou tato nemoc projeví větou, která je zcela mimo kontext: "Lidé v obchodech "Seven-eleven" (7-11 je řetěz obchodů v USA otevřených 7 dní, 24 hodin denně) stále jenom telefonují a mluví o mě, zvláště v létě, když je hezké počasí..." a pak, opět, z ničeho nic pokračuje v normální diskusi s psychiatrem...

Video zobrazuje mozek člověka trpícího schizofrenií. Ukazuje zřetelně snížení průtoku krve ve frontální části mozku, kde jsou kritické obvody dopaminového systému. Ve frontálních lalocích mozku dochází k vyšší mozkové aktivitě, jako je soudnost. Na vedlejším obrázku je zvýrazněn rozdíl průtoku krve ve frontálních lalocích zdravého mozku. Doposud není zcela známý vztah mezi aktivitou frontálních laloků, koncentrací dopaminu a schizofrenií. 

Jistě se dnes už ale ví, že dopaminový systém hraje důležitou úlohu nejenom u mentální nemoci, ale i v slabších projevech mentálních závad. Tak např. příliš dopaminu ve frontálních lalocích, avšak jeho nedostatek v kortexu, způsobuje přílišnou podezíravost, a časté projevy paranoie, vedoucí k inhibici normálních sociálních vztahů, kdy se člověk začíná stahovat do sebe. Naopak, nedostatek dopaminu jen v předních lalocích způsobuje výpadek pracovní paměti (krátkodobé), jako např. podržet pár informací během několika vteřin, nebo např. sečíst zpaměti několik čísel.

Dopamin je molekula, zodpovědná i za pocit blaha, a proto se někdy nazývá sloučeninou "pro rozkoš". Navíc existuje teorie, že se dopamin účastní i mechanizmu kontroly bolesti v těle. Tak např. když dojde ke zranění, je v kůži několik receptorů, které jsou stimulovány a dají tak vznik elektrickým signálům, které potom cestují přes páteř až k mozku. Mozek si bolest prověří, a odpoví někdy tím, že vyprodukuje své vlastní uklidňující prostředky - pain killers, nazývané endorfiny. Endorfiny se váží na jiný druh, tzv. opiátových receptorů, které když obsadí, bolest se začne zmírňovat. Badatelé jsou přesvědčeni, že endorfíny mají také vliv na dopaminový okruh, který se nalézá v předních lalocích mozku, a tam také začíná jeho cesta. Aktivita tohoto okruhu je za normálních podmínek udržována pomocí jiných neuronů, které jsou označeny modře. Modrě zbarvené neurony jsou propojeny s růžově zbarvenými – uvolňujícími endorfíny. Když se uvolní velké množství endorfinů, modře zabarvené neurony se „uzavřou“. Tak se najednou daleko víc dopaminu koncentruje v předních lalocích a nedochází k pocitu bolesti, ale naopak, k opojení. Tak tato teorie dnes vysvětluje i krátké okamžiky blaha (bliss, high) - vysokého pocitu potěšení, které často doprovází neobvyklé a bolestivé výkony ve sportu (a ztrátu pocitu bolesti při zraněních, např. ve válce). 

7. Lidské vztahy a dopamin - karneval v Rio de Janeiru

Dopamin je mediátor, který hraje mnoho úloh, a jedna z nich je i v mezilidských vztazích, kde má vliv na to největší drama, které v životě hrají lidské vztahy, láska. Videozáznam je z Rio de Janeira, logického místo během karnevalu, kde se může tento vztah studovat na biochemické bázi. Královna karnevalu tam prohlašuje, že zvítězila, a my se ptáme čím to je, že se během karnevalu najednou vytvořila nálada, která každého ovládá. Pokud je to Riem a pokud zde hraje úlohu mozek? Zastavme se u mozku. Většina z nás zná specifický pocit, když máme někoho rádi. Chemické látky, které při tom hrají roli, nejsou ještě všechny známy. Lásku je možné na biochemické bázi studovat jako projev několika sloučenin a jedna z nich je opět dopamin. Když se totiž zamilujeme, jeho koncentrace v mozku prudce stoupne. Dopamin ale také ovlivňuje náš pocit pohody, kdy se nám najednou všechno líbí, a my se na neznámé lidi kolem sebe usmíváme... 

Noradrenalin je další molekula - hormon, zapojenaje během zamilování. Když začne jeho koncentrace v mozku stoupat a proudit ve svých specifických drahách, začne stimulovat produkci adrenalinu v našem těle. Následek, jak každý  známe, je zvýšení krevního tlaku, bušení srdce, vlhnutí dlaní, zčervenání tváří a jiná vzrušení, známá při zamilování.

Phenylethylamin. Připojí-li se k těmto dvěma molekulám ještě další, phenylethylamin (přirozená látka v hořké čokoládě), brzy v nás směs těchto tří molekul vyvolá duševní rozpoložení - pocit blaha.

Jak k tomu však dojde? Tyto tři molekuly spolu vytvoří opojnou směs, a zcela přeberou mozkovou aktivitu, která udržuje naše logické myšlení. Tak se nám naše jednání někdy může zcela vymknout z ruky. Proč? Jedno vysvětlení je v tom, že náš limbický systém je místem, zodpovědným za naše emoce, a nastává-li určitý skluz v rovnováze řízení mozkem, dochází k menší integraci myšlení, které probíhá v kortexu. Tak se stává, že si někdy zvolíme za partnera někoho, kdo se pro nás nehodí. Teprve až po opadnutí romantické fáze, kdy dojde k „vyschnutí“ těchto tří molekul, najednou začneme procitat. Tak se biochemická báze "lásky" znovu převede do kortexu a my začínáme vidět náš vztah realisticky. Někdy se začneme ptát, jak se to jenom mohlo stát, že jsem tu či onu osobu měl rád, co jsem v ní viděl?   

Oxytocin – molekula rodinné soudržnosti

Chemické sloučeniny v mozku hrají svou úlohu i během normálního vztahu, převažují zde však spíše "molekuly soudržnosti" s partnerem a rodinou, než zaslepení nebo pobláznění ve vztahu. Tyto molekuly mají vliv např. na trvalost manželského vztahu a vůbec na zdravé udržování vztahů v rodině. K těmto molekulám opět patří dopamin, který zde hraje úlohu tím, že stimuluje produkci další molekuly, oxytocinu, tj. nanopeptidického hormonu, který budí soudržnost s partnerem ale ne zaslepení. Video zobrazuje neurony s oxytocinem, obklopené nervovými vlákny, kolem kterých proudí dopamin. Sekrece dopaminu má zde funkci stimulační pro oxytocin, který je produkován a uvolňován (zelená barva). Oxytocin je často nazýván "škádlící molekula", protože je přítomen ve větších koncentracích u matek po porodu, kde ovlivňuje mateřské chování k děcku, tj. laskání a dotýkání, které dítě pro svůj zdravý růst tolik potřebuje. 

8. Oxytocin a jeho vliv na rodinné chování: Příklad u hrabošů

Na University of Maryland probíhaly experimenty s dvojím typem hrabošů, prérijním, který udržuje rodinné svazky, a horským, kterému tyto vztahy chybí, a spíše se u něho projevuje promiskuitní chování a totální ztráta zodpovědnosti k mláďatům. Jak toto chování vysvětlit? Jejich mozky se liší jen v jediné věci, a to v koncentraci oxytocinu. Zelené zabarvení označuje místa receptorů pro oxytocin. Rodinně orientovaní prérijní hraboši mají tuto plochu pro receptory oxytocinu dostatečně velkou, zatímco horský hraboš nemůže konkurovat. Tyto rozdíly vedou k rozdílnému chování obou druhů hrabošů testem, pozorováním jejich chování. Tak např. chceme-li oddělit mláďata od matek horského hraboše, nemáme potíž, protože je k mláďatům zcela indiferentní. Mláďata prérijního hraboše se naopak drží matky tak pevně, že se nechají vyzvednout z klece i s ní. Podobně je to vidět při vztahu matky k hrabošům. Jakmile se dá do klece prérijní hraboší matka, ihned běží ke svým mláďatům a chrání je, a ony se k ní ihned přitulí. Horská hraboší matka po vložení do klece se chová netypicky a mláďat si ani moc nevšímá. 

9. Mediátory a hormony: jejich vliv na chování člověka 

Jestliže molekuly mediátorů a hormonů mohou měnit naše chování, neznamená to, že tyto molekuly nám diktují také náš osobní charakter a temperament? A dále, nenesou chemické procesy v mozku také (spolu)zodpovědnost za chování u těch, kteří se dopouští zločinnosti a končí svůj život ve vězení? A nejen jednou, ale opakovaně? Někteří badatelé se dnes kloní k vysvětlení, že původ násilí a agresivity může být identifikován jak na základě prostředí a jeho vlivu na člověka, tak na bázi jeho chemických procesů v mozku. Proto jen správná výchova v mládí, se svým pozitivním vlivem na normální vývoj biochemických procesů v mozku, může  vývoj náklonnosti k zločinnému chování omezit. Vývojový proces, kterým každý z nás procházíme v mládí, vytváří totiž permanentní templát naší osobnosti (např.náladovost, zlost aj.). Tak např. příliš mnoho stresu v dětství může vést k trvale nízkým koncentracím serotoninu v mozku, avšak k vysoké hladině noradrenalinu. Toto je však kombinace molekul aktivující naši agresivitu a výsledkem může být  "molekulární koktejl", který u toho kterého člověka čeká jen na explozi... (Video: Vybrané části ze seriálu Mozek – naše vnitřní universum I.-IV.) (Konec videa.)

10. Můj komentář

Videozáznam snad u každého vyvolá řadu otázek týkajících se jak percepce reality vyvolané deprivací našich smyslů a psychedeliky, tak naší duchovní nebo náboženské oblasti. V současnosti mnoho našich známých bere antidepresanty, např. Prozac, ovlivňující modulátor v mozku, serotonin. Prozac dnes berou denně miliony lidí. Navíc se dnes podávají i dětem a to už i v předškolnim věku, např. v USA je bere kolem 10 milionů dětí. 

Jeden pohled po shlédnutí videa může být tento: Mozek samozřejmě není celá lidská OSOBNOST! Člověk je víc než souhrn jeho neuronů (109), jeho molekul. Jeho funkci dnes intenzívně studují neurovědy. Studium mozku je pro porozumění našeho procesu myšlení absolutně nutné, ale jde jen o jedno okno do našeho bytí. MOZEK JE JEN PROSTŘEDEK MYŠLENÍ! Jeden z úkolů semináře Dialog VAN je rozšířit náš pohled na člověka - homo religiosus i v souvislosti s neurovědami. 

XXI. století má být podle předpovědí vědců století mozku (neurověd). Z toho se dá usoudit, že bez rozšíření dialogu v rámci vědy a náboženství, nábožensky věřící bude postrádat schopnost kongruentně hovořit o své náboženské praxi s nenábožensky věřícím, který je informován v některé oblasti neurověd, týkající se procesu myšlení. Takový věřící bude proto nucen spíš uniknout do uzavřeného systému svého náboženství, kde se dialog nekultivuje, a tudíž pravda se už nehledá. Každé náboženství, které je příliš fixované na TRADICI, nejen, že je  brzdou svobodného vývoje jeho teologie, ale nemá světu co nabídnout, nebude mít lidem co říct. Dnešní mladý člověk je přímo alergický k redundanci, tj. k opakování pouček z přiruček. Nebezpečí spočívá v tom, že vedení náboženského systému se domnívá, že už vlastní celou Pravdu. Domestikace pravdy ale neexistuje, ta má být ve stálém procesu dkrývání a tím postupně v lepším porozumění Bohu, kterému se klaním. Myslím si, že uzavřený nábožensky systém nemůže u věřícího rozvíjet radost, ale spíše ho naplňuje stálou obavou a podezíravostí vůči všemu novému, které se vynoří. Jenže toto nové je zde jako produkt evoluce, aby poměřovalo starou stupnicí dávno vyrobených pravidel, která, pokud dogmaticky nedotknutelná, zabíjí svobodu. Uzavřené náboženství nemůže být v konzonanci s kreativitou 13,7 miliard let vyvoje universa. Je to totiž Bůh, který nechává evolucí tvořit celý vesmír a ponechává tento proces chybovat a tápat, aniž by sám přírodní zákony porušoval stálým zasahováním do tohoto vývoje. Bůh nezaskakuje do přírodních zákonů, nemění je. Ba můžeme říct, že si Bůh dává na čas. Antropomorficky můžeme o Bohu také říct, že má radost z nového co evoluce přináší a jen se v ní pomocí vztahu - lásky jemně nabízí. Protože však existuje i temná stránka vývoje s jeho obrovským odpadem, je legitimní hovořit o tom, že vývojový proces není dokonalý, není dokončený, a člověk jako jediný negentropický činitel v neuzavřeném vesmíru má za úkol, tento proces tlačit dopředu, k dalšímu evolučnímu předělu. Bůh za nás tento proces dokončovat, ani suplovat nebude, jak nám ukázaly hrůzy minulého století s dvěma metlami lidstva, nacismem a komunismem. Křesťanství, které nevede dialog s vědou, se proto stává neživotné, nemá schopnost předávat radostnou zvěst, kerygma Naděje žijícího Ježíše z Nazareta, protože se v něm nedostává na základní vlastnost vývoje, nastartovaného Bohem, účast na svobodné Boží kreativitě, kde každý z nás se má na tomto procesu podílet jako Boží spolutvořitel.

Někteří z vás se po shlédnutí videa budou spíš pragmaticky zajímat o onu blízkou oblast zájmu, mezilidské vztahy. Jak to vlastně je, když je někdo v romantické fázi vztahu, a jak to, že mi nepomáhá náboženství, modlitba, rozum, vůle? Jak to, že neslyším, nevidím, a pokračuji dále ve vztahu, když moje okolí ví, že nevede k trvalému spojení? Je zde důvodem mého chování skutečně jen chemie, naše hormonální homeostáze, genetika, architektura mého mozku?

Dnes už víme, že existují nejrůznější defekty mozku jako např. paranoia, sebeklamy, versus normálně fungující mozek. Ačkoliv zatím neznáme funci jednotlivých genů, můžeme zatím říct, že pro vývoj naší osobnosti neexistují geny např. pro alkoholismus, kouření, násilí aj. Na druhé straně však už existuje někoik publikací, zabývajících se možností genetické předpřipravenosti pro tyto vlastnosti, ba dokonce gen určité inklinace pro snadnější akceptování víry v existenci Boha.

 [Člověk má ~1011 neuronů a 1014axonů (propojených neuronů) a kolem 15,000 genů.]

Dále snad mohu ještě k vztahu člověk člověk dodat, že toto vztahoví jsoucno člověk - člověk začíná primárně jako záležitost psychologická, tj. předchází mu nejdřív můj záměr, který si o určité osobě rozvíjím. Teprve později se začne přidávat zvýšená produkce neurotransmitorů a hormonů, vedoucí k jejich zvýšené koncentraci. Jakmile nechám nekontrolovaně rozběhnout chemické procesy bez svého rozhodovacího kontrolního mechanismu, je často velmi obtížné projevy těchto chemických reakcí udržet pod kontrolou. Kdyby tomu tak nebylo, a jenom chemie by měla své slovo, pak bychom byli denně přitahováni k mnoha lidem, k mnoha věcem, což se ale neděje. Takže to jsou nejdříve naše mentální procesy, které  sekundárně zapojují "chemii" v určitých částech našeho mozku. Tzn., že nejprve je zde celý řetěz důvodů, proč se začneme psychologicky zajímat o určitou osobu, např. proč ji začínáme mít rádi. Jakmile uvolníme naší volní hladinu, v romantické fázi vztahu se to stává velmi rychle a často předčasně, přebírá funckci chemie. Proto se dá říct, že to je nejdříve PSYCHIKA, a teprve potom NEUROCHEMIE, takže tyto dvě  oblasti rozbíhají naše každé vztahové jsoucno, včetně romantického.

Podobně, když naše psychologie zaznamená u našeho partnera vážný deficit, defekt, chemické reakce se rázem zeslabí, a my vystřízlivíme protože "soutok" - těch 3 molekul (viz výše) v nás naráz "vyschnul". Ten ovsem vysychá i během delšího vztahu. Zde je potom nesmírně důležité učit se vztah kultivovat a psychologicky rozvíjet vztah lásky dál, aby po první fázi přerůstal na její vyšší úroveň tak, aby vydržel celý život.

Proto je naivní, když přijdou dva mladí lidé k duchovnímu (knězi, pastorovi, rabínovi)a chtějí co svatbu co nejdřív, ačkoliv spolu chodí jen třeba několik týdnů. Když se jim sdělí, že je nutná příprava a určitá čekací doba, často s neskrývaným odporem k všemu náboženskému. A tu ale zapracovala také chemie, vzbuzením jiných chemických procesů, jimž jsme dali svým povolením "ano" k vyvolání odporu vůči náboženství. Dvojice potom odchází a naplánuje si uzavření civilního sňatku, kde se jim vyjde vstříc. Samozřejmě, že takové dvojice nevstupují do vztahu vzájemného obdarování a rozhodnutí zůstat spolu navždy, ale jen na zkoušku.

Tak např. v Las Vegas stačí jen minimální požadavky ke sňatku. Jedním vchodem pak vejdete v hotelu, který má zavedenou tento druh "sňatkové technologie", a druhým vyjdete ven s orazítkovanými papíry, že jste byli právě oddáni...  Nedivme se potom, že polovina manželství se dnes rozvádí. Dvojice ponechávají svá rozhodnutí více na chemickém procesu, než na rozumovém.

 Další materiály: 

Materiál kurzů Dialog VAN, F. Mikeš